Input:

č. 109/1955 Sb. rozh. obč., Garance

č. 109/1955 Sb. rozh. obč.
K výkladu § 225 zákona o národním pojištění.
Smrt oprávněného po uplatnění nároku není důvodem zastaveni opravného řízení u soudu.
Přerušení řízení podle § 80 o. s. ř. by přicházelo v úvahu, kdyby nebyly ihned známy osoby jmenované v § 225 zákona o národním pojištění.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze ze 14. února 1955, 13 Co 31/55.)
Státní úřad důchodového zabezpečení zastavil navrhovateli výplatu sociálního důchodu s tím odůvodněním, že již není potřebný.
Lidový soud civilní v Praze k opravnému prostředku navrhovatele zjišťoval jeho potřebnost tak, že si ověřoval výdělečné možnosti osob, které podle zákona o právu rodinném jsou povinny přispívat na úhradu jeho osobních potřeb. Ještě před rozhodnutím navrhovatel zemřel. Lidový soud proto řízení o opravném prostředku zastavil s odůvodněním, že sociální důchod je podmíněn potřebností osoby žádající o důchod, a že žádná z osob, které by podle § 225 zák. o nár. poj. přicházely v úvahu pro vstup do řízení, není potřebná ve smyslu § 89 odst. 5 zák. o nár. poj.
Krajský soud k odvolání manželky zemřelého navrhovatele zrušil rozhodnutí lidového soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení a rozhodnutí.
Z odůvodněni:
Zemře-li osoba, která má nárok na dávku, po uplatnění nároku, vstupují podle § 225 zák. o nár. poj. do dalšího řízení a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně osoby tam uvedené, na prvém místě manželka zesnulého.
Smrt oprávněného není v opravném řízení před soudem důvodem jeho zastavení nebo přerušení. Přerušení řízení podle § 80 o. s. ř. přicházelo by v úvahu, jen kdyby hned nebyly známy osoby uvedené v § 225 zák. o nár. poj. Předmětejm tohoto dalšího řízení jsou ovšem jen částky splatné do dne smrti oprávněného. Již z toho plyne, že nárok na částky, jež jsou i nadále předmětem řízení, musí soud posuzovat s hlediska zesnulého oprávněného, nikoli s hlediska osob, které vstupují do dalšího řízení.