Input:

R 108/1957; Garance

č. 108/1957 Sb. rozh. obÄŤ.
Byl-li rozvod manželství vysloven podle § 30 odst. 4 zák. o právu rod. až v řízení odvolacím k odvolání navrhovatele, a to proti vůli nevinného manžela z viny navrhovatelovy, je i pro rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího rozhodným výrok o vině na rozvodu.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 18. června 1957, Cz 278/57.)
Lidový soud civilní v Praze zamítl návrh manžela na rozvod manželství a uznal jej povinným nahradit odpůrkyni náklady řízení ve výši 825 Kčs.
Krajský soud v Praze změnil k odvolání navrhovatele rozsudek lidového soudu tak, že rozvedl manželství účastníků z viny navrhovatele a náklady řízení obou stolic vzájemně zrušil.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že uvedeným rozsudkem krajského soudu v Praze byl porušen zákon ve výroku o nákladech řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud zrušil manželství rozvodem z viny navrhovatele bez souhlasu nevinné manželky s použitím ustanovení § 30 odst. 4 zák. o právu rod. ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 61/1956 Sb. Výrok o. nákladech řízení odůvodnil jen poukazem na ustanovení § 129 odst. 2 o. s. ř. a § 187 odst. 2 o. s. ř., ale neprávem.
Soud náklady řízení poměrně rozdělí, po případě je zruší tehdy, měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch (§ 129 odst. 2 o. s. ř.). Pro řízení o rozvod manželství není zvláštních ustanovení o nákladech řízení, a proto i zde platí obecná ustanovení §§ 127 a násl. o. s. ř.
Bylo-li návrhu na rozvod manželství vyhověno, nemůže být