č. 106/1949 Sb., Zákon o započtení příjmů ze soukromé výdělečné činnosti na doplatky služebních příjmů a odpočivných platů některých veřejných zaměstnanců
ZÁKON
ze dne 23. března 1949
o započtení příjmů ze soukromé výdělečné činnosti na doplatky služebních příjmů a odpočivných platů některých veřejných zaměstnanců.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1)
Vznikl-li veřejnému zaměstnanci, který byl v době mezi 5. květnem 1945 a 8 srpnem 1948 odstraněn z výkonu činné služby z důvodů ochrany nebo zabezpečení lidově demokratického zřízení nebo očisty veřejného života anebo z jiných veřejných zájmů nebo který nebyl pro některý z těchto důvodů v uvedené době k výkonu činné služby připuštěn, nárok na doplatek služebních příjmů, snižuje se tento nárok o úhrn příjmů, kterých veřejný zaměstnanec dosáhl tím, že se v době, kdy byl mimo veřejnou činnou službu, věnoval soukromé výdělečné činnosti.
(2)
Odstraněním z výkonu činné služby podle odstavce 1 se rozumějí nejen suspense nebo zdání na dovolenou s čekatelným, ale též jakékoliv jiné opatření, mající obdobný účel, i když nemělo předepsaných formálních náležitostí.
(3)
Příjmem ze služebního poměru podle odstavce 1 se rozumí čistý služební plat (příjem jemu odpovídající) a z ostatních služebních příjmů ty, jež jsou vázány na skutečný výkon služby.
(4)
Do úhrnu příjmů ze soukromé výdělečné činnosti podle odstavce 1 buďtež zahrnuty nejen jakkoliv označené čisté příjmy peněžité (odměny, remunerace, provise a pod.), ale i příjmy naturální a výhody poskytnuté za vykonané služby místo hotové úplaty, a to v obecné hodnotě platné v rozhodné době.
§ 2.
(1)
Veřejní zaměstnanci, kterým vznikl nárok podle § 1, odst. 1, jsou povinni na úřední výzvu oznámiti do 60 dnů výši příjmů, kterých dosáhli ze soukromé výdělečné činnosti, po případě předložiti v téže lhůtě prohlášení o tom, že za dobu, kdy byli mimo činnou službu, žádných soukromých výdělečných příjmů neměli.
(2)
Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro veřejné zaměstnance, kteří byli z důvodů uvedených v § 1, odst. 1 nejdříve mimo činnou službu a byli poté z jakýchkoliv příčin přeloženi do výslužby.
§ 3.
(1)
Nesprávné údaje v oznámení nebo prohlášení učiněném podle § 2 se stíhají bez újmy případného soudního trestního řízení disciplinárně (kárně).
(2)
Neučiní-li zaměstnanec, na něhož se vztahuje ustanovení § 1, odst. 1, oznámení nebo prohlášení podle § 2 ve stanovené lhůtě, má se za to, že se jeho příjmy ze soukromé výdělečné činnosti za dobu, kdy činnou službu nevykonával, rovnaly služebním příjmům, které by mu jinak v rozhodné době příslušely. Na tento následek zmeškání zákonné lhůty budiž zaměstnanec v přední výzvě podle § 2, odst. 1 výslovně…
