Input:

106/1946 Sb., Vládní nařízení, kterým se provádí § 9 odst. 4 zákona ze dne 14. dubna 1920 č. 303 Sb., o zubním lékařství a zubní technice, ve znění zákona ze dne 11. července 1934 č. 171 Sb., platné do 24.10.1948 Archiv

č. 106/1946 Sb., Vládní nařízení, kterým se provádí § 9 odst. 4 zákona ze dne 14. dubna 1920 č. 303 Sb., o zubním lékařství a zubní technice, ve znění zákona ze dne 11. července 1934 č. 171 Sb., platné do 24.10.1948
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 26. dubna 1946,
kterým se provádí § 9, odst. 4 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb., o zubním lékařství a zubní technice,
ve znění zákona ze dne 11. července 1934, č. 171 Sb.
Vláda republiky Československé nařizuje podle § 9, odst. 4 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb., o zubním lékařství a zubní technice, ve znění zákona ze dne 11. července 1934, č. 171 Sb.:
§ 1.
Osobám, které po ukončení povinné školní docházky vstoupily do učení živnosti zubotechnické v době od 7. května 1920 do 28. července 1934, lze uděliti v mezích § 7 oprávnění k samostatnému vykonávání zubní techniky, jestliže
a)  vyhovují všeobecným podmínkám pro nabytí koncese, stanoveným nařízením ze dne 20. března 1892, č. 55 ř.z., jímž se živnost zubních techniků zařazuje mezi živnosti koncesované,
b)  jsou státně a národně spolehlivé,
c)  byly činny v zubní technice nepřetržitě nejméně po dobu 8 let před účinností tohoto nařízení; na překážku není přerušení způsobené těžkou nemocí ne delší jednoho roku, vojenskou službou, nebo povinným přidělením do jiného zaměstnání v době nesvobody,
d)  prokáží zkouškou podle tohoto nařízení nadprůměrné znalosti a zručnosti v oboru zubní techniky.
§ 2.
(1)  Pro vykonávání zkoušek podle § 1, písm. d) se zřídí při ministerstvu zdravotnictví potřebný počet zkušebních komisí, jejichž členy jmenuje ministr zdravotnictví.
(2)  Každá komise se skládá ze zástupce ministerstva zdravotnictví jako předsedy a tří zkušebních komisařů, vybraných z učitelů a asistentů lékařských fakult nebo z učitelů a asistentů Státního ústavu pro zubní lékařství. Za každého člena se jmenuje náhradník.
§ 3.
(1)  Zkouška je písemná, ústní a praktická.
(2)  Předmětem zkoušky jsou veškeré výkony na zubech a chrupu, jež jsou nutny k tomu, aby se mohla provésti umělá náhrada zubů a chrupu (§ 4 zák. č. 303/1920 Sb., ve znění zákona č. 171/1934 Sb. a § 2 vládního nařízení ze dne 27. dubna 1922, č. 132 Sb., kterým se provádí toto ustanovení), a k nim potřebné znalosti teoretické.
§ 4.
(1)  Přihlášky ke zkoušce je nutno podati u ministerstva zdravotnictví nejpozději do 3 měsíců po vyhlášení tohoto nařízení.
(2)  K přihlášce je třeba přiložiti tyto doklady:
a)  vylíčení dosavadního života s podrobným popisem učební doby a činnosti v oboru zubní techniky,
b)  rodný nebo křestní list,
c)  osvědčení o státním občanství,
d)  osvědčení o státní a národní spolehlivosti,
e)  vysvědčení zachovalosti,
f)  výuční list nebo výuční vysvědčení,
g)  pracovní vysvědčení.
Mimo to může žadatel přiložiti také jiné doklady. které pokládá za významné. Pracovní vysvědčení (písm. g) musí býti opatřeno potvrzením lékařské komory, že lékař, který je vydal, byl v době, kdy žadatele zaměstnával, oprávněn provozovati odbornou zubní praksi, nebo potvrzením Svazu gremií dentistů a zubních