Input:

R 105/1956; Garance

č. 105/1956 Sb. rozh. obÄŤ.
Zemědělským podnikem ve smyslu § 2 zák. č. 139/1947 Sb. o rozdělení pozůstalosti se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy je rozumět i to hospodářství, jehož provozovatelé mají hlavní zdroj výživy v dalším zaměstnám a kteří hospodařením na zemědělském podniku svou hospodářskou základnu pouze doplňují.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 9. dubna 1956, 18 Co 175/56.)
Zůstavitelka byla spolu se svým manželem ideální spoluvlastnicí domku, k němuž patřily i zemědělské nemovitosti. Za dědice veškerého svého jmění (movitého i nemovitého) ustanovila jednu ze svých tří sester, A. S.
Státní notářství v Dobříši prohlásilo především domek s příslušenstvím a s přilehlými nemovitostmi za zemědělský podnik podle zákona čl 139/1947 Sb. Zůstavitelčinu závěť pak prohlásilo státní notářství za neplatnou potud, pokud podle ní má ideální polovinu tohoto zemědělského podniku nabýt sestra zústavitelky A. S. Jinak onu závěť za neplatnou neprohlásilo a ostatního majetku podle závěti nabyla A. S. Konečně státní notářství ve svém usnesení vyslovilo, že majetek, o kterém zůstavitelka platně nepořídila, t. j. ideální polovinu zemědělského podniku, dědí všichni její zákonní dědicové, t. j. manžel a tři sestry zústavitelky, a že dědictví, pokud jde o tento majetek, bude projednáno podle ustanovení zákona č. 139/1947 Sb.
Krajský soud ke stížnosti dědičky ze závěti A. S. rozhodl, že usnesení státního notářství se ve výroku o platnosti a neplatnosti závěti zústavitelky a ve výroku týkajícím se dědického práva zákonných dědiců v důsledku částečné neplatnosti závěti zrušuje. Jinak usnesení státního notářství potvrdil. K otázce, o kterou jde, uvedl
v odůvodnění:
Stěžovatelka vytýká především, že dům zůstavitelčin s přilehlými nemovitostmi není zemědělským podnikem.
V tom směru není však stížnost důvodná.
Zákon č. 139/1947 Sb. sice nikde nedefinuje pojem zemědělského podniku. Učinil však tak záměrně, aby nebránil pružnému výkladu zákona a aby nebránil vývoji v zemědělství, jehož podstatou je přeměna individuálního hospodaření v hospodaření kolektivní. Zákon však alespoň částečně určuje obsah pojmu zemědělského podniku tím, že vymezuje pojem součástí a příslušenství.
Podle § 2 cit. zákona jsou součástí zemědělského podniku všechny nemovitosti sloužící zemědělským účelům, které náležejí vlastníku podniku a tvoří se zemědělským podnikem, z kterého se na nich zpravidla hospodaří, hospodářskou jednotku. Bylo zjištěno, že těchto zemědělských pozemků, včetně zahrady a stavební parcely, je celkem 2 ha 84 a 25 m2. U stavení je mimo jiné chlév pro chov hovězího dobytka, stodola, kůlna.
Pokud jde o příslušenství zemědělského podniku, odkazuje § 3 cit. zák. na ustanovení občanského práva. Platí tu tedy ustanovení § 27 obč. zák., podle něhož jsou příslušenstvím vedlejší věci náležející vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby se jich s