č. 105/1954 Sb. rozh. obč., Garance
č. 105/1954 Sb. rozh. obč.
K výkladu § 17 vl. nař. č. 46/1952 Sb., o úprave národního důchodového pojištění členů jednotných zemědělských družstev, osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů rodiny.
Neměla-li osoba samostatně výdělečně činná v době, kdy se u ní splnily ostatní zákonné podmínky pro vznik nároku na dávky z národního důchodového pojištění, zaplaceno pojistné za poslední dobu nejvýše půl roku, vznikne jí nárok na dávky teprve okamžikem, kdy dodatečně v zákonem stanovené lhůtě dlužné pojistné zaplatila, a to se zpětným účinkem ke dni, kdy došlo ke splnění ostatních podmínek nároku.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 3. května 1954, Cz 126/54.)
Lidový soud civilní v Praze přiznal navrhovateli nárok na starobní důchod a uložil odpůrci vyplácet mu jej od 15. května 1953. Lidový soud dospěl na podkladě provedeného dokazování k přesvědčení, že navrhovatel, který dosáhl věku 65 let, je neschopen vykonávat samostatnou výdělečnou činnost a že splňuje tudíž podmínky nároku podle § 18 písm. a) vl. nař. č. 46/1952 Sb. Námitku odpůrce, že navrhovatel zaplatil pojistné jen do 31. března 1953, považoval soud za nerozhodnou, když podle § 17 odst. 1 uvedeného nařízení může být pojistné doplaceno ještě do 3 měsíců po vzniku nároku na důchod, který byl nyní soudem zjištěn.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že tímto rozhodnutím byl porušen zákon, rozhodnutí to zrušil a yrátil věc lidovému soudu, aby o ní dále jednal a znovu rozhodl.
Z odůvodnění:
Vládní nařízení č. 46/1952 Sb., o úpravě národního důchodového pojištění členů…
