Input:

R 104/1957; Garance

č. 104/1957 Sb. rozh. obÄŤ.
I když je soudu ze znaleckých posudků v jiných případech známo, že se za 233 dny od soulože matky nemůže narodit donošené dítě, nejde o skutečnost obecně známou ve smyslu § 89 o. s. ř., kterou by zásadně nebylo třeba dokazovat.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 31. května 1957, Cz 143/57.)
Lidový soud ve Frýdlantě v Č. uznal žalovaného otcem nezl. Antonína Š., nar. 15. ledna 1945 z matky Albíny Š.
Krajský soud v Liberci jako soud odvolací vyhověl odvolání žalovaného a žalobu zamítl. Odůvodnil to tím, že od doby početí dítěte do doby jeho narození uplynulo pouze 233 dnů a soudu je z mnoha znaleckých posudků známo, že se za 233 dny po oplodňující souloži nemůže narodit donošené dítě.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že uvedeným rozsudkem krajského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Není-li otcovství uznáno, může jak dítě tak i matka žádat, aby otcovství zjistil soud. Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte obcoval v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než 180 a více než 300 dnů (§ 47 odst. 1, 2 zák. o právu rod.).
Jde sice o vyvratitelnou domněnku, avšak důkaz opaku musí být zcela určitý a nezvratný tak, aby jeho výsledek nezanechal nejmenších pochybností.
Těmito zásadami se v souzeném případě krajský soud neřídil.
Názor krajského soudu o vyvrácení domněnky otcovství žalovaného proto, že od doby soulože do doby narození