Input:

č. 103/1957 Sb. rozh. obč., Garance

č. 103/1957 Sb. rozh. obč.
Byl-li vedle potřeby pronajimatelovy [§ 1 písm. f) nař. č. 179/ 1950 Sb., o důležitých důvodech k výpovědi chráněných nájmů nebo k jich zrušení bez výpovědi], úspěšně uplatněn i jiný výpovědní důvod [§ 2 písm. a) cit. nař.], je vyloučeno použití ustanovení § 390 o. s. ř. o hrazení nákladů řízem pronajimatelem.
Totéž v takovém případě platí i o přípustnosti použití § 386 odst. 1 o. s. ř.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 10. května 1957, Cz 665/56.)
Lidový soud ve Strakonicích dal přivolení k výpovědi z bytu proti nájemci jednak z důvodu § 1 písm. f), jednak z důvodu § 2 písm. e) nař. č. 179/1950 Sb., o důležitých důvodech k výpovědi chráněných nájmů nebo k jich zrušení bez výpovědi, a uložil pronajimatelce, aby nájemci přispěla na stěhovací náklady částkou 200 Kčs, a nájemci, aby pronajimatelce zaplatil náklady řízení v částce 415 Kčs. Výrok o nákladech řízení odůvodnil tím, že k přivolení k výpovědi došlo i z jiného důvodu nežli z potřeby pronajimatelky.
Do rozsudku lidového soudu se odvolal jen nájemce, a to i do výroku o nákladech řízení, jichž náhrada nebyla vypovídajícímu nájemci podle § 390 o. s. ř. přiznána, poněvadž přivolení bylo dáno – podle odvolatele nesprávně – i z důvodu § 2 odst. 1 písm. e) cit. nař. Pronajimatelka se neodvolala, takže rozhodnutí lidového soudu zůstalo pravomocným v části ukládající pronajimatelce, aby nahradila nájemci stěhovací náklady.
Krajský soud v Čes. Budějovicích neshledal odvolání nájemcovo důvodným, pokud se týkalo výpovědního důvodu § 2 odst. 1 písm. e) cit. nařízení, vyhověl však jeho odvolání, pokud směřovalo do výroku o nákladech řízení tak, že náklady řízení v první stolici se vzájemně zrušují. Učinil tak na základě úvahy, že v případě, že pronajimatel měl vedle výpovědního důvodu uplatněného z jeho potřeby úspěch i s jiným výpovědním důvodem (zde pro chování nájemcovo), nelze při nedostatku jiného zákonného ustanovení postupovat jinak, nežli posuzovat věc s hlediska ustanovení § 129 odst. 2 o. s. ř., t. j. náklady vzájemně zrušit, a to tím spíše, jestliže se nedá určit, jakých zvláštních nákladů si vyžádalo jednání o výpovědním důvodu pro potřebu pronajimatele a jednání o dalším výpovědním důvodu.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu, že uvedeným rozsudkem krajského soudu v Čes. Budějovicích, pokud jím bylo vysloveno, že náklady řízení před soudem první stolice se vzájemně zrušují, a rozsudkem lidového soudu ve Strakonicích ve výroku o náhradě stěhovacích nákladů, byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Ustanovení § 390 o. s. ř. je výjimkou z ustanovení § 129 o. s. ř., které jinak platí i v řízení podle druhého dílu deváté hlavy druhé části občanského soudního řádu, a to podle pravidla daného v § 2 o. s. ř. Výjimka ta, jak plyne z důvodové zprávy k § 390 o. s. ř.» je odůvodněna úvahou, že je spravedlivé, aby v případě, kdy se činí