č. 103/1956 Sb. rozh. obč., Garance
č. 103/1956 Sb. rozh. obč.
Vdově po důchodci, který byl poživatelem jednak státně zaměstnaneckého odpočivného platu, jednak důchodu starobního a pensijního nadlepšení, nutno přiznat vdovský důchod podle předpisů o státním pensijním zaopatření ve smyslu § 7 odst. 5 vl. nař. č. 113/ 1950 Sb. a dále vdovský důchod z pensijního pojištění podle ustanovení § 74 odst. 2 zák. o nár. poj. Takto vyměřené důchody možno pak po uplynutí jednoho roku od smrti manžela (§ 92 odst. 5 zák. o nár. poj.) krátit podle zásad ustanovení § 92 odst. 1 zák. o nár. poj.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 16. dubna 1956, Cz 68/56.)
Navrhovatelka uplatnila jako vdova po důchodci, který zemřel dne 20. ledna 1956 a byl k tomuto dni poživatelem jednak státně zaměstnaneckého odpočivného platu, jednak důchodu starobního a pensijního nadlepšení, nárok na vdovský důchod. Státní úřad důchodového zabezpečení přiznal navrhovatelce důchod a jeho výši vypočetl částkou 70 % odpočivného státně zaměstnaneckého platu zemřelého manžela, k čemuž připočetl zvyšovací částky podle § 72 o nár. poj. z důchodového pojištění a polovinu pensijního nadlepšení.
V opravném prostředku proti tomuto výměru se navrhovatelka domáhala přiznání vdovského důchodu ve výši 70 % součtu obou důchodů, které byly jejímu manželu od října 1954 odpůrcem vypláceny jako jeden důchod.
Lidový soud v Plzni vyhověl opravnému prostředku navrhovatelky.
Krajský soud v Plzni jeho rozhodnutí potvrdil. Oba soudy se shodly v tom, že obě důchodové dávky, které pobíral manžel navrhovatelky, nutno považovat za důchody podle zákona o národním pojištění, vycházely při tom z ustanovení § 7 odst. 1 vl. nař. č. 113/1950 Sb., jímž se stanoví podrobnosti o přestupu státních zaměstnanců a některých nestátních veřejných zaměstnanců, jakož i příjemců odpočivných (zaopatřovacích) platů do národního důchodového pojištění. Shodly se i v tom, že v důsledku toho je pro výši vdovského důchodu rozhodující jedině ustanovení § 74 odst. 1 zák. o nár. poj. Proto prý, i když je nárok navrhovatelky posoudit podle dne nápadu dávky vdovského důchodu, nelze jeho výši určit jinak, nežli z výše nároku na starobní nebo invalidní důchod zemřelého manžela, a měl-li zemřelý manžel až do své smrti nárok na dva důchody stejného druhu, ze součtu obou těchto důchodů.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudky krajského soudu v Plzni i lidového soudu v Plzni byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Manžel navrhovatelky získal v r. 1914 na podkladě svého státně zaměstnaneckého poměru odpočivný plat a poté v r. 1925 byl mu přiznán z nového pojištění u Všeobecného pensijního ústavu starobní důchod. Poněvadž nárok na tento starobní důchod u nového nositele pojištění získal ještě před účinností vládního nařízení č.…
