Input:

R 102/1954; Garance

č. 102/1954 Sb. rozh. obÄŤ.
Domáhal-li se manžel rozvodu manželství z viny druhého manžela, který s rozvodem nesouhlasil a navrhl proto zamítnutí návrhu na rozvod, a byl-li přesto rozvod vysloven, ale z viny obou účastníků, neměl navrhovatel plný úspěch ve věci, který by odůvodňoval jeho plný nárok na náhradu nákladů řízení proti odpůrci.
(Rozhodnutí krajského soudu v Liberci ze 16. dubna 1953, 6 Co 171/53.)
Manžel se domáhal rozvodu z viny manželky. Manželka se rozvodu bránila a navrhla proto, aby návrh na rozvod byl zamítnut.
Lidový soud v Liberci rozvedl manželství z viny obou účastníků a uložil odpůrkyni povinnost, aby nahradila navrhovateli náklady řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil soud poukazem na § 129 o. s. ř. a tím, že odpůrkyně s rozvodem nesouhlasila a tudíž „spor prohrála“.
Krajský soud ke stížnosti odpůrkyně změnil rozsudek soudu prvé stolice ve výroku o nákladech řízení tak, že se náklady účastníků vzájemně zrušují.
Z odůvodnění:
Soud první stolice vyslovil rozvod manželství účastníků z viny jich obou a přiznal navrhovateli náklady řízení částkou 4520 Kčs s odůvodněním, že odpůrkyně s rozvodem nesouhlasila a tudíž ve věci prohrála.
Odpůrkyně napadá výrok o nákladech řízení a žádá, aby byla této povinnosti zproštěna; uvádí, že navrhovatel žádal o rozvod z viny odpůrkyně, rozvod byl však povolen z viny obou účastníků, takže navrhovatel neměl úplný úspěch ve věci.
Stížnost je důvodná.
Navrhovatel se domáhal rozvodu z viny odpůrkyně, která však s rozvodem nesouhlasila a navrhla zamítnutí návrhu. Soud prvé stolice rozvod povolil, nikoli však podle návrhu, nýbrž z viny obou účastníků, když dospěl na základě učiněných zjištění k přesvědčení, že rozvrat manželství zavinili oba manželé, a to navrhovatel svou hrubostí, bitím odpůrkyně a opuštěním společné domácnosti, odpůrkyně pak manželskou nevěrou a špatnou