č. 101/1968 Sb. rozh., Garance
č. 101/1968 Sb. rozh.
Má-li poživatelka vdovského důchodu, který jí byl přiznán před 1. 7. 1964, za účinnosti zák. č. 101/1964 Sb. příjem z výdělečné činnosti, stíhá ji ohlašovací povinnost a nesplnění této ohlašovací povinnosti může být zásadně důvodem k použití § 53 odst. 2 zák. č. 101/1964 Sb.; předpokládá se ovšem, že vznikla a trvá příčinná souvislost mezi porušením ohlašovací povinnosti a výplatou dávky neprávem nebo v nesprávné výši.
Dojde-li po uplynutí půl roku k poskytování dávky ve výši, ve které poživatelce vdovského důchodu nenáležela, a to proto, že závod nesplnil povinnost uloženou v § 132 odst. 2 vyhl.č. 102/1964 Sb., je dána příčinná souvislost mezi takovou výplatou dávky a porušením ohlašovací povinnosti závodem (§ 89 odst. 2 zák. č. 101/1964 Sb.). O porušení ohlašovací povinnosti závodem (organizací) by nebylo možno uvažovat jen v tom případě, kdyby závod nevěděl, že jde o poživatelku vdovského důchodu.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 1968, 7 Cz 47/68.)
Státní úřad sociálního zabezpečení provedl čtyřmi rozhodnutími ze dne 9. 11. 1966 zpětně krácení vdovského důchodu navrhovatelky pro výdělek podle § 32 odst. 1 zák. č. 101/1964 Sb. a předepsal jí přeplatek v částce 16 770 Kčs k náhradě.
K opravnému prostředku navrhovatelky zrušil krajský soud v Brně usnesením z 6. 4. 1967 napadená rozhodnutí a zavázal odpůrce, aby nahradil navrhovatelce na nákladech řízení částku 508 Kčs. Vycházel přitom ze závěru, že sice ustanovení § 52 odst. 2 i § 108 odst. 4 zák. č. 101/1964 Sb. ukládala navrhovatelce povinnost ohlásit odpůrci skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na vdovský důchod, jeho výši a výplatu, že však ustanovení § 53 odst. 2 cit. zák. požaduje vrácení případných přeplatků na důchodových dávkách vzniklých v důsledku porušení této ohlašovací povinnosti jen tehdy, když příjemce dávky vědomě způsobil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, což platí zejména, když příjemce dávku vylákal, úmyslně zamlčel některou skutečnost nebo jinak nesplnil některou povinnost uloženou mu tímto zákonem nebo prováděcími předpisy, nebo jestliže vědomě přijímal dávku vyplacenou neprávem nebo v nesprávné výši. Krajský soud neshledal, že by navrhovatelka způsobila vědomě vyplacené vdovského důchodu v plné výši, případně že by přijímala vědomě dávku vdovského důchodu, vyplácenou jí v nesprávné výši; nepotvrdilo se totiž tvrzení odpůrce, že by byl navrhovatelce doručen dotazník o zaměstnání. Podle názoru krajského soudu nelze ve prospěch odpůrce nic vytěžit z okolnosti, že navrhovatelka neuvedla v prohlášení o dani ze mzdy za rok 1964, že pobírá vdovský důchod, když prokázala potvrzením svého zaměstnavatele ONV Brno-venkov (finanční odbor) ze dne 22. 12. 1966, že v prohlášení k dani ze mzdy za léta 1965 a 1966 - tedy z doby dřívější než jsou rozhodnutí odpůrce - řádně přiznala, že pobírá důchod po manželovi v částce 630 Kčs měsíčně.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že byl usnesením krajského soudu porušen zákon a zrušil je.
Z odůvodnění:
Podle § 108 odst. 3 zák. č. 101/1964 Sb. se dávky důchodového zabezpečení, které byly přiznány podle předpisů platných před 1. 7. 1964, považují…
