Input:

R 10/1965 (tr.); Obecné ohrožení Garance

č. 10/1965 Sb. rozh. tr.
Obecné nebezpečí podle § 180 tr. zák. (§ 179, § 95 tr. zák.) nastane tehdy, vznikne-li situace, která svou povahou, rozsahem a intenzitou ohrožení se rovná nebezpečí požáru, povodní, výbuchu apod., tedy hrozí-li lidem bezprostřední nebezpečí smrti, těžké újmy na zdraví, nebo škody velkého rozsahu na cizím majetku (viz též rozhodnutí uveřejněné v sešitu č. 5 - 6/64 pod. č. 23).
Nejde tedy o obecné nebezpečí, jestliže určité zařízení v provozu podniku, v tomto případě nájezdová rampa k drtiči strusky, není sice náležitě udržováno z hlediska bezpečnosti práce, je však jinak provozuschopné a jeho stav nevytváří pro řidiče aut při zachování nutné opatrnosti, vyplývající již z povahy provozu, bezprostředně hrozící nebezpečí, jak to předpokládají shora cit. zákonná ustanovení.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. prosince 1964 - 7 Tz 77/64.)
Rozsudkem okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. března 1963 sp. zn. 5 T 172/62 byli obvinění D. a Z. uznání vinnými trestným činem obecného ohrožení podle § 180 odst. 1 tr. zák. a byli odsouzeni podle § 180 odst. 1 tr. zák., § 43 odst. 1, § 44 odst. 1 a 3 tr. zák. k trestu nápravného opatření.
Ke stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud tento rozsudek zrušil a podle § 226 písm. b) tr. ř. oba obviněné obžaloby zprostil.
Z odůvodnění:
Trestného činu dopustili se obvinění podle rozsudku tím, že v době od roku 1960 do 18. 8. 1962 na struskárně národního podniku Pozemní stavby Ostrava v Třinci jako odpovědní pracovníci neplnili řádně své povinnosti vyplývající z čl. 7 a 19 směrnic ministerstva výstavby ze dne 20. 1. 1962, jakož i z organizačního řádu národního podniku Pozemní stavby Ostrava, pokud jde o zajištění bezpečného provozu na nájezdové rampě k drtiči kusové strusky ve smyslu pokynů ministerstva stavebnictví ze dne 9. 7. 1957 č.j. T 2/4 SZ 1922/57-72/4 Ša a trpěli, aby tato rampa byla zcela v dezolátním stavu, a tak svou nedbalostí vystavovali v nebezpečí životy a zdraví řidičů, provádějících dopravu po rampě a majetek v socialistickém vlastnictví v nebezpečí poškození a zničení. Tím podle rozsudku z nedbalosti "zvyšovali obecné nebezpečí a ztěžovali jeho odvrácení nebo zmírnění."
Proti uvedenému rozsudku okresního soudu podal předseda Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných, v níž dovozuje porušení zákona v ustanovení § 180 odst. 1 tr. zák. s tím, že ve zjištěném jednání obviněných není skutková podstata uvedeného trestného činu dána.
Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu ustanovení § 267 odst. 1 tr. ř. a shledal, že byl porušen zákon.
Okresní soud , opíraje se o znalecký posudek uvádí ve svých skutkových zjištěních, že nájezdová rampa, po níž nákladní auta dovážela strusku k drtiči, neodpovídala všem bezpečnostním předpisům, byla dlouhá 30 m, u drtiče vysoká 3,20 m, ale široká pouze 4 m, její pravý bok nebyl zpevněn a zajištěn proti sesunutí a pokud okraj náspu byl zajištěn bedněním, nebyly podpěrné sloupky nijak zajištěny proti bočnímu tlaku, stojky a prkna byly zcela prohnilé, stejně jako dřevěné zábradlí na okraji rampy. Rozsudek dovozuje, že v důsledku tohoto dezolátního stavu rampy, na níž byla velmi silná