Input:

R 10/1958 (tr.); Garance

č. 10/1958 Sb. rozh. tr.
Poskytovaní potravin osobou, jež je na svobodě, odsouzenému, který je ve výkonu trestu odnětí svobody, děje-li se pravidelně při styku v práci, je narušováním výkonu trestu podstatnou měrou a tím i nadržováním podle § 163 tr. zák.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 13. srpna 1957, 9 To 279/57.)
Obžalovaná při svém zaměstnání udržovala na pracovišti pravidelný styk s vězněm na témže pracovišti zaměstnaným, o němž věděla, že je ve výkonu trestu odnětí svobody a že v tomto výkonu trestu též na pracovišti pracuje. Obžalovaná při tomto styku se dělila s vězněm o svačiny, donášela mu kromě toho pečivo a při různých příležitostech mu dávala i lihové nápoje. Tento styk trval od počátku roku 1954 do 1. července 1955.
Lidový soud v Příbrami uznal obviněnou vinnou přestupkem proti ochraně pořádku ve věcech veřejných podle § 90 tr. zák. spr. Lidový soud odůvodnil svoje rozhodnutí tím, že nebylo prokázáno, že by se odsouzený vězeň zabýval přípravami k útěku z výkonu trestu a že by mu právě v tom byla obžalovaná pomáhala.
Krajský soud v Praze k odvoláhí okresního prokurátora zrušil rozsudek lidového soudu a uznal obžalovanou vinnou trestným činem nadržování podle § 163 odst. 1 tr. zák.
Z odůvodnění:
Okresní prokurátor se v odvolání domáhá toho, aby obžalovaná byla uznána vinnou podle obžaloby trestným činem nadržování podle § 163 odst. 1 tr. zák., protože tento trestný čin je dán i v tom, že odsouzený vězeň dostával od obžalované pravidelně potraviny a někdy dokonce i lihoviny. Okresní prokurátor dále dovozuje, že pojem uniknutí výkonu trestu neznamená jen pomoc k jednání, které se projeví jako úplný únik z tréstu, tedy pomoc k útěku nebo při něm.
Krajský soud vychází ze skutkového zjištění lidového