Input:

10/1950 Sb., Nařízení, kterým se upravuje způsob provozu lékáren Garance

č. 10/1950 Sb., Nařízení, kterým se upravuje způsob provozu lékáren
NAŘÍZENÍ
ministra zdravotnictví
ze dne 25. ledna 1950,
kterým se upravuje způsob provozu lékáren.
Ministr zdravotnictví nařizuje podle § 10 odst. 1 zákona č. 271/1949 Sb., o výrobě a distribuci léčiv (dále jen „zákon“):
Všeobecná ustanovení.
§ 1.
(1) Léčiva musí být v lékárnách chována, připravována a vydávána přesně podle příslušných předpisů a se zvláštní péčí o to, aby nedošlo k jejich záměně. To platí obdobně také o uložení a výdeji zdravotnických potřeb.
(2) Lékárny určené převážně pro potřebu léčebných a ošetřovacích ústavů musí být provozovány tak, aby především plnily úkoly, které vyplývají z činnosti těchto ústavů.
§ 2.
(1) Při přípravě léčiv vydávaných na lékařův (veterinářův) předpis musí být použito jen účinných látek uvedených v tomto předpisu a je zakázáno se od tohoto předpisu jakkoliv odchýlit.
(2) Je-li odůvodněna domněnka, že léčivo je předepsáno nesprávně, je nutno na to upozornit lékaře (veterináře), který je předepsal, a po případě jej požádal o opravu předpisu. Je-li však na předpisu vyznačena naléhavost výdeje nebo je-li nebezpečí v prodlení a není-li dosažitelný lékař (veterinář), který léčivo předepsal, ani jiný lékař (veterinář), který by předpis posoudil, lze připravit nebo vydat léčivo odchylně od předpisů tak, jak by podle zkušeností osoby je připravující nebo vydávající pravděpodobně mělo být předepsáno; tato změna musí být neprodleně oznámena lékaři (veterináři), který léčivo předepsal.
(3) Nejsou-li předepsaná léčiva v zásobě, lze v zájmu včasného zásobení léčivy vydat jiná léčiva přibližně stejného účinku (náhradní léčiva), pokud to ministerstvo zdravotnictví povolí.
Vedoucí a ostatní odborní zaměstnanci lékáren.
§ 3.
(1) Lékárnu provozovanou v rámci národního podniku pro distribuci léčiv, zřízeného podle § 3 odst. 1 zákona (dále jen „národní podnik“), musí osobně vést odpovědný správce, lékárnu provozovanou fysickou osobou rovněž osobně ten, kdo má oprávnění k jejímu provozu (dále jen „oprávněný“).
(2) Brání-li odpovědnému správci (oprávněnému) v řádném osobním vedení lékárny dočasná překážka, musí národní podnik (oprávněný) neprodleně ustanovit dočasného správce lékárny a oznámit to okresnímu národnímu výboru. Dočasný správce může vést lékárnu po dobu, po kterou trvá překážka, nejdéle však po dobu dvou měsíců.
(3) V případech, kdy
a) národní podnik (oprávněný) neustanovil dočasného správce nebo
b) brání odpovědnému správci (oprávněnému) v řádném osobním vedení lékárny překážka, jež bude pravděpodobně trvati déle než 2 měsíce, anebo
c) zaniklo nebo bylo odňato oprávnění k provozu lékárny a řádné zásobení léčivy vyžaduje, aby lékárna byla dále provozována, ustanoví okresní národní výbor z úřední moci na potřebnou dobu správce lékárny.
(4) Dočasným správcem podle odstavce 2 a správcem podle odstavce 3 lze ustanovit osobu, u níž jsou splněny podmínky uvedené v § 7 písm. a), b) a d) zákona a jež vykonává nejméně po dobu jednoho roku odbornou činnost uvedenou v § 7 písm. c) zákona.
(5) Dočasný správce ustanovený podle odstavce 2 a správce ustanovený v případech uvedených v odstavci 3 písm. a) a b) vedou