Input:

R 1/1965; Věcná břemena Garance

č. 1/1965 Sb. rozh.
K výkladu § 506 odst. 2 o. z.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 29. září 1964, 5 Cz 63/64.)
Žalobou podanou dne 30. 10. 1963 se žalobkyně původně domáhala zrušení práva bezplatného užívání a požívání, které ve prospěch žalované vázne na rodinném domku čp. 168 v M. se stavební parcelou č. k. 225 a zahradou č. k. 1237/16, zapsaným ve složce č. 715 pozemkové knihy pro katastrální území M., a to za náhradu, kterou by určil soud s přihlédnutím k věku žalované. V souvislosti s tím žalobkyně navrhla, aby žalovaná byla uznána povinnou vyklidit byt, který v tomto rodinném domku obývá.
Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 21. února 1964 č. j. 5 C 126/63-15 žalobu zamítl v podstatě s odůvodněním, že ke změně poměrů ve smyslu § 186 odst. 2 obč. zák. nedošlo.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 5. 5. 1964 č. j. 6 Co 239/64-24 napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Přitom vyslovil nesprávný názor, jímž by byl soud prvního stupně podle § 226 o. s. ř. vázán.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti předsedy Nejvyššího soudu, že usnesením krajského soudu byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Vlastníci předmětné nemovitosti byla původně žalována, která smlouvou ze dne 21. 11. 1955 ji prodala své neteři F. Z. za 14 300,- Kčs, přičemž tato zřídila prodávající právo doživotního bezplatného užívání a požívání na srážku 3575,- Kčs z kupní ceny. Smlouvou ze dne 22. 10. 1962, schválenou ONV Praha-západ dne 2. 1. 1963, koupila tuto nemovitost od F. Z. žalobkyně, a to rovněž za kupní cenu 14 300,- Kčs. Přitom vzala podle odst. IV. smlouvy na vědomí, že na prodané nemovitosti vázne pro žalovanou výše uvedené právo odpovídající věcnému břemenu a zavázala se toto právo plnit v tom rozsahu, jak dosud bylo plněno. K tomu ostatně byla žalobkyně povinna i bez zvláštního smluvního závazku, protože podle § 131 tehdy platného obč. zák., kdo nabyl vlastnictví k věci, převzal spolu i závady na ní váznoucí.
Svůj žalobní nárok na zrušení, resp. omezení, věcného břemene žalobkyně opřela v podstatě o tvrzení, že její předchůdkyně F. Z. neměla potřebu v domku bydlit, ona však ano; je vdaná, vdala se před koupí domku. Nyní se tísní v domku v jedné místnosti o 10 m2 bez oken, s jednoduchými skleněnými dveřmi na dvůr. Domek potřebuje údržbu, žalovaná tak vzdor výzvám nečiní.
Okresní soud nespatřoval ve změně vlastníka takovou změnu, pro kterou by měl použít § 186 odst. 2 obč. zák. z r. 1950, a naopak byl toho názoru, že při stáří žalované (74 roků) a jejím příjmu 280,- Kčs důchodu by zrušení nebo omezení práva odpovídajícího břemenu nebylo sociální. Uvedl dále, že tísnivá bytová