Input:

R 1/1957; Garance

č. 1/1957 Sb. rozh. obÄŤ.
Věc, kterou předá vlastník jiné osobě do opravy, je věcí svěřenou ve smyslu § 154 obě. zák.
(Rozhodnutí krajského soudu v Čes. Budějovicích z 15. května 1955, 3 Co 311/56.)
Žalobci domáhají se na žalovaném vydání mlátičky a tvrdí k odůvodnění žaloby, že František D. mlátičku, kterou mu dali v r. 1954 do opravy, prodal žalovanému. Podle tvrzení žaloby žalovaný věděl při uzavírání koupě, že mlátička není vlastnictvím prodávajícího a přesto mlátičku koupil.
Lidový soud v Prachaticích žalobě vyhověl. Zjistil, že žalobci dali Františku D. mlátičku do opravy a došel k závěru, že žalovaný musel si být vědom při koupi mlátičky toho, že mlátička jím kupovaná není vlastnictvím prodávajícího. Je názoru, že žalovaný se nemůže dovolávat ustanovení § 154 obč. zák., které nelze vykládat tak široko, jak to činí žalovaný.
Krajský soud vyhověl odvolání žalovaného, rozsudek lidového soudu zrušil a vrátil mu věc, aby dále o ní jednal a znovu rozhodl.
Z odůvodnění:
Lidový soud má za to, že dali-li žalobci mlátičku Františku D. pouze do opravy, nešlo o věc jemu podle ustanovení § 154 obč. zák. svěřenou. Tento právní názor není správný.
Podle ustanovení § 154 obč. zák. nelze žalovat o vydání věci oprávněného držitele (§ 145 obč. zák.), nabyl-li jí za plat od toho, komu ji žalobce sám svěřil, neboť v takovém případě nabývá oprávněný držitel práva vlastnického. Jde totiž o nabytí původní, neboť oprávněný držitel nabývá vlastnického práva, třebaže jeho předchůdce vlastníkem nebyl. Ze znění ani z účelu ustanovení § 154 obč. zák. neplyne, že by slovo „svěřil“ nemělo krýt i svěření movité věci k opravě, jako je tomu v tomto případě. Za svěření ve smyslu § 154 obč. zák. lze pokládat takový úkon vlastníkův, kterým tento dobrovolně a vědomě odevzdal jinému věc do detence,