Input:

R 1/1955 (tr.); Garance

č. 1/1955 Sb. rozh. tr.
K naplnění skutkové podstaty trestného činu přijímání úplatku podle § 181 tr. zák. stačí, že pachatel přijme předmět úplatku přesto, že ví, že je mu dáván jako úplatek v souvislosti s roíhodováním ve věcech obecného zájmu. Není, třeba, aby příjemce úplatku chtěl uplácejícímu nějak stranit nebo poskytnout mu nějakou výhodu v souvislosti s rozhodováním ve věcech obecného zájmu.
Přijetí úplatku se proto nestává beztrestným, jestliže ten, kdo přijal úplatek, věda, že mu byl poskytnut v souvislosti s rozhodováním ve věcech obecného zájmu, sám poskytne uplácejícímu vzájemný prospěch nesouvisící s rozhodováním ve věcech obecného zájmu.
(Rozhodnutí plena nejvyššího soudu z 15. listopadu 1954, Plz 11/54.)
V době, kdy byl obviněný členem rady a technickým referentem národního výboru, t. j. v době od začátku r. 1950 do března 1952, byl začleněn do veřejného podniku též soukromý podnik pro úpravu vozovek patřící dosud podnikateli P a podřízen technickému referátu národníno výboru, v jehož čele stál obviněný. P se stal vedoucím uvedeného podniku. Při jednání o tom spolurozhodoval také obviněný, který se tak seznámil s P. Když se mu krátce na to obviněný zmínil, že má chatu, kterou by potřeboval rozšířit přístavbou – nabídl se P, že přístavbu provede a dodá k tomu část stavebního materiálu. Po dokončení přístavby dal si P za provedenou práci a materiál zaplatit teprve na několikeré naléhání obviněného, aby mu P vystavil účet. Zatím se P stal již vedoucím podniku podřízeného technickému referátu národního výboru a od té doby poskytoval obviněnému jako svému služebnímu nadřízenému při různých příležitostech různé věcné dary, někdy i značné ceny (na př. kožich, textil a pod.).
Krajský soud zprostil obviněného žaloby pro trestný čin přijímání úplatku podle § 181 odst. 1, 3 tr. zák. Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že obviněný dary a výhody v žalobě uvedené od P přijímal, že však se mu navzájem za to odměňoval vlastními dary, jež mu poskytoval, a pokud jde o provedení přístavby k chatě, že na P naléhal, aby mu vystavil účet, při čemž projevil ochotu zaplatit za tuto úpravu i více, než částku v účtu uvedenou. Z toho dospěl krajský soud k závěru, že obviněný „chtěl nepochybně vyloučit jakoukoli svoji vázanost veřejného činitele vůči P, což znamená, že obviněný chtěl vyloučit souvislost provedení uvedených prací na chatě s výkonem veřejné funkce“. V souvislosti s provedením úpravy chaty obviněného (k čemuž se P nabídl hned po tom, když se seznámil s obviněným jako se svým nadřízeným) rozsudek výslovně připouští, že obviněný na vystaveni účtu naléhal, když mu P původně nechtěl účet vystavit, „aby mu tak úpravu chaty daroval“. Rozsudek krajského soudu dále dochází k přesvědčení, že i ve všech ostatních případech obviněný usiloval o svou nezávislost na P, z čehož krajský soud vyslovil další závěr, že chybí jedna z podstatných náležitostí skutkové podstaty trestného činu přijímání úplatku.podle § 181 tr. zák., totiž přijetí úplatku v souvislosti s rozhodováním ve věcech obecného zájmu, a proto obviněného žaloby zprostil.
Nejvyšší soud zamítl odvolání krajského prokurátora. Svoje rozhodnutí odůvodnil poukazem na to, že obviněný „se revanžoval P za jeho dary,