č. 1/1954 Sb. rozh. tr., Garance

Okresní prokurátor ve Vsetíně žaloval obviněné A a B pro nedovolené ozbrojování podle § 120 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. Podle údajů žaloby se tohoto trestného činu obvinění dopustili tím, že obviněný A přechovával v domě svých rodičů (ve stodole) v době od roku 1945 do konce října 1952 dva samopaly sovětské výroby s větším počtem nábojů a dvě automatické pistole, jež za okupace zanechalo na uvedeném místě okupační vojsko. Před tím, než nastoupil základní vojenskou službu v roce 1951, sdělil obviněný A tuto okolnost svému bratru, obviněnému B, a popsal mu přesně místo, kde zbraně má uschovány. Za nějaký čas po odchodu obviněného A si obviněný B zbraně na místě jejich úkrytu prohlédl, zanechal je však tak, jak byly, uloženy a více se o ně nestaral.

Lidový soud ve Vsetíně uznal obviněného A vinným nedovoleným ozbrojováním podle § 120 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., obviněného B neoznámením trestného činu podle § 165 odst 1 tr. zák. Rozsudek nabyl právní moci.

Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem, zrušil rozsudek lidového soudu, pokud jím byl uznán vinným obviněný B a tohoto obviněného žaloby zprostil.

Generální prokurátor ve stížnosti namítá, že obviněný B je bratrem obviněného A, tedy vůči němu osobou blízkou, a proto podle § 165 odst. 2 tr. zák. nebyl povinen oznámit trestný čin bratrem spáchaný, neboť se nejednalo o takový čin, ohledně něhož ukládá zákon oznamovací povinnost bez ohledu na příbuzenský nebo obdobný vztah k pachateli trestného činu.

Stížnost je důvodná.

Skutková zjištění lidového soudu jsou správná a ve shodě s vyšetřenými okolnostmi i s výpověďmi obviněných a slyšeného svědka. Nejvyšší soud se proto ztotožňuje se závěrem lidového soudu, podle něhož obviněný B sám zbraně nehromadil, ani je nepřechovával, nýbrž se od svého bratra A jen dozvěděl, že tento zbraně ve stodole ukrývá. Na tomto zjištění nic nemění ani okolnost, že si obviněný B zbraně též prohlédl, aniž s nimi nějakým způsobem nakládal. Je proto správný závěr lidového soudu, že se obviněný B nedopustil trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 120 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., jak mu to bylo žalobou kladeno za vinu.

Naproti tomu nelze souhlasit s právním posouzením věci, pokud byl obviněný B uznán vinným neoznámením trestného činu podle § 165 odst. 1 tr. zák.

Podle § 165 odst. 2 tr. zák. není trestný, kdo se dopustí činu uvedeného v odstavci 1 cit. ustanovení, t. j. kdo bez odkladu neoznámí prokurátorovi nebo orgánu národní bezpečnosti, že někdo jiný chystá nebo spáchal trestný čin v tomto ustanovení uvedený, mezi nimi i nedovolené ozbrojování podle § 120 tr. zák., ač se o tom hodnověrným způsobem dozvěděl, nemohl-li oznámení učinit bez nebezpečí pro sebe nebo bez nebezpečí pro osobu blízkou, nejde-li o velezradu (§ 78), sabotáž (§§ 84 a 85) nebo vyzvědačství (§§ 86 a 87).

Ze spisů (z trestního oznámení, výslechu obviněných i z…