Input:

č. 4325/2022 Sb. NSS; Stavební řízení: příslušnost úřadu; kolaudační rozhodnutí; Ochrana veřejného zdraví: hygienické limity hluku Garance

č. 4325/2022 Sb. NSS
Stavební řízení: příslušnost úřadu; kolaudační rozhodnutí
Ochrana veřejného zdraví: hygienické limity hluku
k § 119 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění od 1. 1. 2018 (v textu jen „stavební zákon“)
k § 30 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákonů č. 274/2003 Sb. a č. 267/2015 Sb. (v textu jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“)
I. Ustanovení § 119 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění od 1. 1. 2018, je kolizním pravidlem, které pouze určuje stavební úřad příslušný pro kolaudaci v případě, že by byly pro kolaudaci jednoho souboru staveb příslušné různé (speciální) stavební úřady.
II. Hygienickými limity hluku dle § 30 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, se rozumí imisní hygienické limity, tedy hodnota hladiny hluku v relevantním prostředí, nikoli přímo na zdroji.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2022, čj. 7 As 135/2021-105)
Prejudikatura: nálezy Ústavního soudu č. 286/2008 Sb. a č. 30/2019 Sb.
Věc: a) Obec Modletice, b) Obec Dobřejovice, c) Obec Herink a d) Město Jesenice proti Ministerstvu dopravy, za účasti Ředitelství silnic a dálnic, o kolaudační rozhodnutí, o kasační stížnosti žalobců.

Dne 19. 12. 2018 vydal žalovaný jako speciální stavební úřad ve věcech dálnic podle § 122a odst. 4 stavebního zákona na žádost osoby zúčastněné na řízení (stavebník) kolaudační rozhodnutí pro stavbu „D0 stavba 512 D1 Jesenice Vestec“ (dále jen „SOKP 512“).
Proti kolaudačnímu rozhodnutí podali žalobci žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji zamítl rozsudkem ze dne 6. 5. 2021, čj. 6 A 26/2019-76. Uvedl, že žalovaný byl věcně příslušný k vydání kolaudačního rozhodnutí, a to podle § 40 odst. 2 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve spojení s § 15 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. Tato právní úprava má přednost před obecným pravidlem podle § 119 odst. 2 stavebního zákona, na nějž odkazovali žalobci. Ze znění tohoto ustanovení nelze dovodit změnu kompetence speciálních stavebních úřadů či možnost jim věc odejmout. Městský soud neshledal ani tvrzené nedostatky odůvodnění kolaudačního rozhodnutí. Otázka nadměrné hlukové zátěže byla vypořádána odkazem na stanovisko krajské hygienické stanice, které je odůvodněno a vychází z autorizovaného měření provedeného v listopadu 2018, podle něhož nebyly na žádném měřícím bodě překročeny limity hluku z dopravy. Opatření spočívající v kontrole dodržování rychlosti kamerami pro všechna vozidla plyne toliko z doporučení obsaženého ve vyhodnocení velkých projektů v rámci procesu EIA. Toto opatření by bylo právně závazné pouze tehdy, pokud by je jako podmínku uplatnil příslušný dotčený orgán státní správy. V tomto případě však krajská hygienická stanice doporučení v rozsahu daného opatření nepřevzala. Proto je nelze po stavebníkovi vyžadovat. Krajská hygienická stanice se rozhodla řešit hlukovou zátěž jiným způsobem, a to komplexním požadavkem na její měření. Za