99/1996 Sb., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci Garance

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 26. srpna 1993 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci.

Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Moskvě dne 5. března 1996.

Smlouva na základě svého článku 26 vstoupila v platnost dnem 5. března 1996. Tímto dnem ukončila platnost Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik ze dne 6. května 1970, vyhlášená pod č. 67/1970 Sb.

České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.

Česká republika a Ruská federace (dále jen „Smluvní strany”),

navazujíce na tradiční vztahy přátelství mezi národy obou států,

přihlížejíce ke skutečnosti, že Česká republika je nástupnickým státem České a Slovenské Federativní Republiky a Ruská federace je státem - pokračovatelem Svazu sovětských socialistických republik,

vycházejíce z hlubokých politických a hospodářských přeměn v obou státech, v Evropě a ve světě,

přesvědčeny o tom, že vzájemná úcta a spolupráce mezi oběma státy odpovídá zájmům národů České republiky a Ruské federace a slouží upevňování míru, bezpečnosti a spolupráce v Evropě, vytvoření kvalitativně nových vztahů založených na rovnosti,

považujíce územní celistvost a neporušitelnost hranic všech států za neoddělitelnou součást nového mírového uspořádání v Evropě,

řídíce se pravidly mezinárodního práva, především zásadami Charty Organizace spojených národů, a jednajíce v souladu se závazky přijatými v rámci Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, Pařížskou chartou pro novou Evropu, napomáhajíce k přeměně Evropy v kontinent míru, bezpečnosti, demokracie a blahobytu,

zdůrazňujíce význam bezvýhradné úcty k lidským právům a základním svobodám a k zásadám demokracie, humanismu a právního státu,

přejíce si definitivně skoncovat s totalitní minulostí spojenou s nepřípustným použitím síly proti Československu v roce 1968 a s dalším neospravedlnitelným setrváním sovětských vojsk na československém území, jehož materiální důsledky jsou řešeny příslušnou dohodou z 1. dubna 1992,

navazujíce na zásady společné československo-ruské Deklarace o zásadách vzájemných vztahů a spolupráce ze 14. května 1991,

dohodly se takto:

Smluvní strany budou rozvíjet svoje vztahy jako spřátelené státy. Budou se důsledně řídit zásadami svrchované rovnosti, nepoužití síly nebo hrozby silou, neporušitelnosti hranic a územní celistvosti, mírového řešení sporů, nevměšování do vnitřních záležitostí, respektování lidských práv a základních svobod, rovnoprávnosti a práva národů na sebeurčení, plnění závazků podle mezinárodního práva v dobré víře. Budou uskutečňovat přátelskou spolupráci v duchu…