č. 91/1994 Sb., Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 12. dubna 1994 ve věci návrhu prezidenta republiky na zrušení části ustanovení § 102 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění zákona č. 557/1991 Sb. a zákona č. 290/1993 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu České republiky
Jménem České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 12. dubna 1994 v plénu ve věci návrhu prezidenta republiky na zrušení ustanovení obsaženého v § 102 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění zákona č. 557/1991 Sb. a zákona č. 290/1993 Sb., a vyjádřeného slovy „její Parlament, vládu nebo Ústavní soud”
takto:
Ustanovení vyjádřené v § 102 trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění zákona č. 557/1991 Sb. a zákona č. 290/1993 Sb., které je vymezeno slovy „její Parlament, vládu nebo Ústavní soud”, se dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů zrušuje.
Odůvodnění
(podstatná část)
Prezident republiky předložil 1. prosince 1993 Ústavnímu soudu návrh na zrušení shora uvedené části § 102 trestního zákona, ve znění zákona č. 290/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon a zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
Ke zdůvodnění svého návrhu prezident republiky uvedl, že vymezení skutkové podstaty v § 102 je v rozporu s čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina”), protože trestný čin hanobení Parlamentu, vlády a Ústavního soudu v pojetí a definici stanovené naším trestním zákonem není jednak „nezbytným opatřením” v naší společnosti a jednak důvody, pro které lze omezit svobodu projevu občana, nejsou v této definici vyjádřeny. Kromě toho charakterizuje návrh trestný čin hanobení státních orgánů republiky v napadeném ustanovení jako neurčitý a umožňující různou interpretaci. Podle navrhovatele neupřesňuje, jakého jednání se musí občan dopustit, a to jak z hlediska formy, tak i obsahu hanlivého projevu, vůči chráněnému objektu. Návrh pak dovozuje, že takováto nepřesná formulace umožňuje širokou trestní odpovědnost, která může vést až k porušení Ústavou garantovaného práva svobody projevu.
Ve vyjádření Poslanecké sněmovny ze dne 7. ledna 1994 se uvádí k návrhu prezidenta republiky, že nové znění § 102 trestního zákona reaguje pouze na změněný ústavní stav vyplývající z rozdělení federace a z přijetí Ústavy České republiky. Z obsahového hlediska vyjádření Poslanecké sněmovny pokládá návrh na zrušení jen části § 102 trestního zákona za nejasný, když vytýká zákonu nepřesnou formulaci. Podle vyjádření Poslanecké sněmovny se touto nepřesností zjevně nemíní ta část zákona, jejíž ústavnost je napadána, ale návrhem nedotčená dikce „Kdo ... hanobí”. Pokud by příliš širokou aplikací tohoto ustanovení došlo k porušení ústavně garantované svobody projevu, poskytuje platný právní řád - podle vyjádření Poslanecké sněmovny - proti takovému protiústavnímu zásahu celou řadu možností obrany, a to i včetně ochrany v řízení před Ústavním soudem.
Ústavní soud se zabýval nejprve otázkou aktivní legitimace navrhovatele. Posoudil přitom výhrady,…
