Input:

88/1997 Sb., Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 2. dubna 1997 ve věci návrhu podaného spolu s ústavní stížností na zrušení § 49 odst. 2, 3 a 4, části § 50 odst. 1 a části § 51 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, a části § 200n odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Garance

č. 88/1997 Sb., Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 2. dubna 1997 ve věci návrhu podaného spolu s ústavní stížností na zrušení § 49 odst. 2, 3 a 4, části § 50 odst. 1 a části § 51 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, a části § 200n odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
NÁLEZ
Ústavního soudu České republiky
Jménem České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 2. dubna 1997 v plénu o návrhu politické strany Demokratická unie podaném spolu s ústavní stížností na zrušení § 49 odst. 2, 3 a 4, části § 50 odst. 1 a části § 51 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, a části § 200n odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodnění
I.
Dne 18. července 1996 podala politická strana Demokratická unie ústavní stížnost namířenou proti usnesení Ústřední volební komise ze dne 3. června 1996, jímž tato komise schválila Zápis o zpracování výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j.Ovs 5/96/Št-24 z 12. června 1996, kterým tento soud zamítl stížnost proti vydání osvědčení o zvolení poslancem, podanou Demokratickou unií proti 12 poslancům Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kteří získali mandát v tzv. druhém skrutiniu.
Součástí ústavní stížnosti byl návrh na zrušení § 49 odst. 2, 3 a 4, části § 50 odst. 1 a části § 51 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, (dále jen „volební zákon”). Senát Ústavního soudu proto svým usnesením z 9. října 1996 řízení přerušil a postoupil návrh na zrušení ustanovení zákona k rozhodnutí plénu Ústavního soudu.
V návrhu na příslušný výrok Ústavního soudu upřesnila Demokratická unie svůj požadavek takto:
a)  zrušit § 49 odst. 2, 3 a 4 volebního zákona,
b)  v § 50 odst. 1 zrušit slova: „ ..., které postoupily do prvního skrutinia, ...”,
c)  § 51 odst. 2 zrušit, vyjma části poslední věty tak, aby tento paragraf zněl: „Kandidátní listinu pro druhé skrutinium sestaví Ústřední volební komise podle preferenčních hlasů pro jednotlivé kandidáty této politické strany nebo koalice.”
Navrhující strana má za to, že napadené normy volebního zákona odporují čl. 18 a 19 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava”) a že jsou rovněž zásahem do ústavně zaručených základních práv obsažených v čl.21 odst. 4 a čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina”). Čl. 18 Ústavy zakotvuje principy všeobecného, rovného a přímého volebního práva při tajném hlasování a na základě poměrného zastoupení. Čl. 19 Ústavy zaručuje rovnost v