84/1999 Sb., Nález Ústavního soudu ze dne 13. listopadu 1997 ve věci ústavní stížnosti proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 1997 sp. zn. 2 Tvno 33/97 a Vrchního soudu v Praze ze dne 25. července 1997 sp. zn. 4 Ntv 28/97 o prodloužení vazby Garance

III. senát Ústavního soudu rozhodl dne 13. listopadu 1997 ve věci ústavní stížnosti proti usnesením Nejvyššího soudu z 20. srpna 1997 sp. zn. 2 Tvno 33/97 a Vrchního soudu v Praze z 25. července 1997 sp.zn. 4 Ntv28/97 o prodloužení vazby

1. Podle čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Z uvedené ústavní maximy, ve spojení se zákonnou podmínkou trvání vazby pouze v nezbytně nutné době, jakož i ve spojení s názorem Ústavního soudu vyjádřeným ve věci sp. zn. Pl. ÚS 4/94 (č. 214/1994 Sb.), časové vymezení vazby, resp. jejího prodloužení v konkrétní věci musí být i konkrétně, po náležitém odůvodnění, stanoveno a nemůže vyplývat přímo ze zákona. Doba stanovená zákonem podle uvedeného ustanovení Listiny základních práv a svobod představuje maximální zákonnou hranici délky trvání vazby (a tedy omezení osobní svobody), v žádném případě však po konstatování důvodnosti vazby v soudním rozhodnutí není automatickým vymezením délky jejího trvání. Je úkolem soudů při rozhodování o vazbě, resp. o jejím prodloužení stanovit i dobu jejího trvání v konkrétním případě. Ústavní soud opakovaně v této souvislosti zdůrazňuje tu skutečnost, že při rozhodování o prodloužení vazby, kromě existence zákonného vazebního důvodu,…