č. 64/1950 Sb., Zákon o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků, ve znění účinném k 1.1.1993
ZÁKON
ze dne 18. května 1950
o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků.
Ve znění:
Předpis č. |
K datu |
Poznámka |
88/1950 Sb. |
(k 1.8.1950) |
ruší (§ 22) |
9/1954 Sb. |
(k 17.2.1954) |
mění, doplňuje |
43/1956 Sb. |
(k 29.9.1956) |
mění |
54/1956 Sb. |
(k 1.1.1957) |
ruší (§ 14 odst. 2) |
101/1961 Sb. |
(k 1.9.1961) |
ruší (§ 5 a § 7) |
101/1964 Sb. |
(k 1.7.1964) |
ruší (§ 1 odst. 2 a 4, § 11, § 17 až 23) |
65/1965 Sb. |
(k 1.1.1993) |
ruší § 3 až 10 |
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
Rozsah platnosti.
§ 1.
Tento zákon upravuje sociální zabezpečení
1. zaměstnanců povolaných k službě v branné moci tím, že
a)
omezuje rozvazatelnost jejich pracovního poměru se strany zaměstnavatele,
b)
dává jim nárok na pracovní volno před nastoupením služby v branné moci a
c)
upravuje jejich nároky na mzdu nebo plat (dále jen „mzda”) po dobu vykonávání této služby;
2. (zrušen 101/1964 Sb.)
3. povolaných osob a jejich rodinných příslušníků tím, že upravuje jejich národní pojištění, a
4. (zrušen 101/1964 Sb.)
§ 2.
(1)
Ustanovení tohoto zákona o zaměstnancích platí přiměřeně pro učně a domácké dělníky.
(2)
Službou v branné moci se podle tohoto zákona rozumí každá služba podle branného zákona vyjma službu vojenských osob z povolání a službu příslušníků Sboru národní bezpečnosti ve vojsku.
(3)
Vláda stanoví nařízením,
a)
které osoby se podle tohoto zákona vyjma jeho část čtvrtou pokládají za rodinné příslušníky a
b)
na které jiné služby konané v zájmu obrany státu a v jakém rozsahu se přiměřeně vztahují ustanovení tohoto zákona; při tom může také stanovit potřebné odchylky od jeho ustanovení.
ČÁST DRUHÁ
Ochrana zaměstnanců povolaných k službě v branné moci.
§ 3. až 10
(zrušeny 65/1965 Sb.)
ČÁST TŘETÍ.
Mimořádný příspěvek.
§ 11.
(zrušen 101/1964 Sb.)
ČÁST ČTVRTÁ.
Národní pojištění.
Nároky povolaných osob.
§ 12.
(1)
O zabezpečení povolaných osob v případě nemoci a mateřství platí všeobecné předpisy o vojenské nemocenské péči, pokud se dále nestanoví jinak.
(2)
Osoby, které byly v den před nastoupením služby v branné moci (§ 2 odst. 2) povinně pojištěny pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění, nemají po dobu vykonávání této služby nárok na dávky nemocenského pojištění podle uvedeného zákona.
(3)
Po skončení služby v branné moci mají osoby uvedené v odstavci 2 nárok na nemocenské dávky jen podle zákona o národním pojištění, a to i v tom případě, vznikla-li skutečnost zakládající tento nárok během uvedené služby.
(4)
Nárok na nemocenské dávky jen podle zákona o národním pojištění mají také osoby, u nichž zanikly předpoklady pro povinné nemocenské pojištění v době od počátku ochranné doby (§ 4 odst. 1) do 6 týdnů po skončení služby v branné moci, vznikla-li skutečnost zakládající tento nárok během uvedené služby nebo do 6 týdnů po jejím skončení.
(5)
Nedotčeny zůstávají nároky na dávky, které mají podle § 5 odst. 2 zákona o vojenské nemocenské péči po skončení služby v branné moci osoby, jež před nastoupením této služby nepodléhaly povinnému pojištění pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění a které nemají nárok na zaopatření podle předpisů o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce.
§ 13.
(1)
Pokud nelze stanovit u osob uvedených v § 12 odst. 3 a 4…
