Input:

295/2011 Sb., Nařízení vlády o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění Garance

č. 295/2011 Sb., Nařízení vlády o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 14. září 2011
o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění
Vláda nařizuje podle § 14 odst. 5 zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon”):
§ 1
Předmět úpravy
Toto nařízení stanoví způsob hodnocení rizik ekologické újmy, kritéria posuzování dostatečného finančního zajištění a bližší podmínky provádění a způsobu finančního zajištění k provedení preventivních opatření a nápravných opatření.
§ 2
Základní pojmy
Pro účely tohoto nařízení se rozumí
a)  příslušným provozovatelem provozovatel1) , který vykonává provozní činnost uvedenou v příloze č. 1 k zákonu,
b)  místem provozní činnosti objekt nebo zařízení příslušného provozovatele, ve kterém vykonává provozní činnost, v němž jsou při této provozní činnosti umístěny nebezpečné látky nebo v němž příslušný provozovatel zachází se závadnými látkami nebo nakládá s vybranými výrobky, vybranými odpady nebo vybranými zařízeními,
c)  množstvím umístěných nebezpečných a závadných látek projektované maximální množství látek, které se může jednorázově nahromadit v objektu nebo zařízení příslušného provozovatele při jeho provozní činnosti,
d)  objektem celý prostor, v němž je umístěno jedno nebo více zařízení příslušného provozovatele, včetně společných nebo souvisejících infrastruktur příslušného provozovatele,
e)  zařízením technická nebo technologická jednotka, kterou příslušný provozovatel využívá při provozní činnosti, zejména při výrobě, zpracování, skladování, nakládání nebo vykládání při přepravě.
§ 3
Způsob hodnocení rizik ekologické újmy
(1)  Příslušný provozovatel provádí a dokumentuje hodnocení rizik ekologické újmy v rozsahu odpovídajícím pravděpodobnosti jejího vzniku a závažnosti možných vlivů na životní prostředí.
(2)  Hodnocení rizik ekologické újmy provádí příslušný provozovatel zvlášť pro každé místo provozní činnosti.
(3)  Příslušný provozovatel, který vykonává provozní činnost uvedenou v bodech 11 a 13 přílohy č. 1 k zákonu, provádí hodnocení rizik pouze pro objekty a zařízení určené pro dočasné skladování nebo nakládku a vykládku během přepravy, které má ve vlastnictví nebo nájmu.
(4)  Příslušný provozovatel provádí základní hodnocení rizik ekologické újmy (dále jen „základní hodnocení rizika”). V případě, že celkový počet bodů dosažených v základním hodnocení rizika je vyšší než 50, provádí příslušný provozovatel podrobné hodnocení rizika ekologické újmy (dále jen „podrobné hodnocení rizika”). Základní hodnocení rizika není povinen provést příslušný provozovatel, který provádí přímo podrobné hodnocení rizika.
(5)  Příslušný provozovatel registrovaný v Programu EMAS2) nebo příslušný provozovatel, který prokazatelně zahájil činnosti potřebné pro zaregistrování do tohoto programu, nebo má certifikovaný systém environmentálního řízení uznaný podle souboru norem ČSN EN ISO 14 000 nebo prokazatelně zahájil činnosti potřebné k