264/2005 Sb., Nález Ústavního soudu ze dne 28. dubna 2005 ve věci návrhu na zrušení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů Garance

Ústavní soud rozhodl dne 28. dubna 2005 v plénu ve složení JUDr. Stanislav Balík, JUDr. František Duchoň, JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Pavel Holländer, JUDr. Ivana Janů, JUDr. Dagmar Lastovecká, JUDr. Jiří Mucha, JUDr. Jiří Nykodým, JUDr. Pavel Rychetský, JUDr. Miloslav Výborný, JUDr. Eliška Wagnerová a JUDr. Michaela Židlická o návrhu Vrchního soudu v Praze na zrušení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů,

Návrhem podaným podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava”), který Ústavní soud obdržel dne 8. listopadu 2004, se Vrchní soud v Praze domáhal zrušení ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Vrchní soud obdržel návrh žalobce P. P., a.s., na určení lhůty pro nařízení jednání ve věci projednávané Krajským soudem v Ústí nad Labem s poukazem na ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích. Vrchní soud dospěl k závěru, že citované ustanovení není v souladu s čl. 6 bodem 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva”), s čl. 96 odst. 1 Ústavy, a s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina”). Toto řízení proto přerušil s tím, že se obrátí na Ústavní soud s návrhem na zrušení citovaného ustanovení zákona o soudech a soudcích.

Navrhovatel si je vědom, že uvedené ustanovení má za cíl naplnit ústavní právo účastníka řízení na projednání věci bez zbytečných průtahů, přičemž prosazování práva na rozhodování o věcech účastníka bez zbytečných průtahů nemusí být vyhrazeno pouze Ústavnímu soudu, ale je možná pozitivní zákonná úprava, která stanoví postup, jak se tohoto práva domoci přímo u soudu obecného, avšak navrhovatel je názoru, že v napadeném ustanovení zákona o soudech a soudcích se ústavní právo realizuje při současném porušení jiných Úmluvou, Ústavou a Listinou zaručených práv.

Napadenému ustanovení navrhovatel vytýká především rozpor se zásadou nezávislosti soudců, zakotvenou v čl. 6 bodu 1 Úmluvy a v čl. 36 odst. 1 Listiny. Napadené ustanovení vede vedle žádoucího důsledku, aby byl příslušný soud pohnut k činnosti, i k důsledku nežádoucímu, který spočívá v tom, že mu jiný soud ve věci nařizuje, jak má dále postupovat. Vzhledem k tomu, že se v řízení zpravidla uplatňuje zásada arbitrárního pořádku (soudce sám volí postup jednotlivých kroků, které v řízení učiní), což bývá zároveň součástí taktiky každého…