Input:

129/1976 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních Garance

č. 129/1976 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 23. srpna 1976
o Úmluvě o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních

  
Ve znění tiskové opravy, uveřejněné ve sdělení č. 68/2014 Sb.m.s.
  
Dne 18. března 1970 byla v Haagu na XI. zasedání Haagské konference o mezinárodním právu soukromém sjednána Úmluva o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních.
Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v Haagu dne 6. února 1975.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a president republiky ji ratifikoval s prohlášením k článku 16, podle něhož důkazy mohou být prováděny na území Československé socialistické republiky bez předchozího povolení na základě vzájemnosti a s prohlášením k článku 18, podle něhož diplomatický zástupce, konzulární úředník nebo komisionář oprávněný k provádění důkazů podle článků 15, 16 a 17 může na základě vzájemnosti požádat o provedení procesního úkonu příslušný československý soud nebo československé státní notářství, jimž postoupí spis prostřednictvím ministerstva spravedlnosti České socialistické republiky v Praze nebo ministerstva spravedlnosti Slovenské socialistické republiky v Bratislavě.
Ratifikační listina Československé socialistické republiky byla uložena u ministerstva zahraničních věcí Nizozemského království, depozitáře Úmluvy, dne 12. května 1976.
Úmluva vstoupila pro Československou socialistickou republiku v platnost na základě svého článku 38 odst. 2 dnem 11. července 1976.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
 
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
 
ÚMLUVA
o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních
Smluvní státy této Úmluvy,
přejíce si usnadnit zasílání a vyřizování dožádání a umožnit sblížení různých způsobů, jichž se užívá k těmto účelům,
přejíce si zdokonalit vzájemnou součinnost justičních orgánů ve věcech občanských nebo obchodních,
rozhodly se uzavřít za tím účelem Úmluvu a dohodly se na těchto ustanoveních:
ČÁST I
DOŽÁDÁNÍ
Článek 1
Ve věcech občanských a obchodních může justiční orgán smluvního státu podle vlastních právních předpisů žádat cestou dožádání od příslušného orgánu jiného smluvního státu, aby byl proveden důkaz nebo jiný soudní úkon.
Dožádáním nelze žádat o provedení důkazu, který není určen pro použití v soudním řízení, které se koná nebo bude konat.
Výraz „jiné soudní úkony” nezahrnuje ani doručování soudních písemností, ani předběžných opatření a výkonu rozhodnutí.
Článek 2
Každý smluvní stát označí ústřední orgán, který je pověřen přijímat dožádání došlá od justičního orgánu jiného smluvního státu a předat je příslušnému orgánu za účelem provedení. Organizace ústředního orgánu se řídí právem dožádaného státu.
Dožádání jsou zasílána ústřednímu orgánu dožádaného státu bez prostřednictví jiného úřadu tohoto státu.
Článek 3
Dožádání obsahuje tyto údaje:
a)  označení dožadujícího orgánu a pokud možno též dožádaného orgánu,
b)  označení a adresu účastníků, popř. jejich