Input:

114/1960 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě o obchodu a plavbě mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou Garance

č. 114/1960 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě o obchodu a plavbě mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 30. června 1960
o Smlouvě o obchodu a plavbě mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou
Dne 25. listopadu 1959 byla v Berlíně podepsána Smlouva o obchodu a plavbě mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou.
Se Smlouvou vyslovilo Národní shromáždění souhlas dne 25. května 1960 a president republiky ji ratifikoval dne 6. června 1960. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 15. června 1960.
Podle svého článku 19 Smlouva nabyla platnosti dnem výměny ratifikačních listin, tj. dne 15. června 1960.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
 
David v. r.
 
SMLOUVA
o obchodu a plavbě
mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou
President Československé republiky a president Německé demokratické republiky,
vedeni přáním dále rozvíjet a upevňovat hospodářské vztahy mezi oběma spřátelenými státy a stanovit ve smlouvě základní podmínky, jež tyto vztahy upravují,
se rozhodli
uzavřít Smlouvu o obchodu a plavbě. Za tím účelem jmenovali svými zmocněnci:
president Československé republiky
náměstka předsedy vlády a předsedu Státní plánovací komise
inž. Otakara Šimůnka,
president Německé demokratické republiky
náměstka předsedy vlády a ministra zahraničního a vnitroněmeckého obchodu
Heinricha Raua,

kteří vyměnivše si plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě se dohodli takto:
Článek 1
Smluvní strany učiní i nadále všechna potřebná opatření k rozvoji a upevnění obchodních vztahů mezi oběma státy v duchu přátelské spolupráce a vzájemné pomoci na zásadě rovnoprávnosti a vzájemných výhod.
Za tím účelem budou vlády smluvních stran sjednávat dohody, mezi nimi i dohody dlouhodobé, o vzájemných dodávkách zboží a o jiných podmínkách, které zajistí rozvoj výměny zboží v souladu s potřebami národního hospodářství obou států.
Článek 2
Smluvní strany si vzájemně poskytnou bezpodmínečné zacházení podle zásady nejvyšších výhod ve všech otázkách, týkajících se obchodu, námořní plavby, jakož i všech ostatních hospodářských vztahů mezi oběma státy.
Článek 3
Ve shodě s ustanoveními článku 2 smluvní strany si vzájemně poskytnou zacházení podle zásady nejvyšších výhod ve všech otázkách celních, zejména pokud jde o cla, daně nebo jiné dávky, uskladnění zboží pod celní kontrolou a předpisy a formality pro celní odbavení zboží.
Článek 4
Ve shodě s ustanoveními článku 2 zemědělské a průmyslové výrobky dovážené z území jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany nepodléhají jiným nebo vyšším clům, daním, nebo jiným dávkám, ani jiným předpisům nebo tíživějším formalitám než jakým podléhají zemědělské a průmyslové výrobky stejného druhu kteréhokoliv třetího státu.
Zemědělské a průmyslové výrobky jedné smluvní strany vyvážené na území druhé smluvní strany nepodléhají rovněž jiným nebo vyšším clům, daním nebo jiným dávkám, ani jiným předpisům nebo tíživějším formalitám než jakým podléhají