č. 107/2000 Sb., Nález Ústavního soudu ze dne 5. dubna 2000 ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 62 a 62a zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 5. dubna 2000 v plénu o návrhu Zastupitelstva města Ústí nad Labem a Zastupitelstva městského obvodu Ústí nad Labem - Neštěmice na zrušení ustanovení § 62 a 62a zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů,
takto:
V zákoně č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, se dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů zrušují:
v § 62 odstavci 1 věta druhá
v § 62 odstavci 2 věta druhá
v § 62 odstavci 4 část věty druhé před středníkem vyjádřená slovy „a předloží věc k rozhodnutí České národní radě” a část věty druhé za středníkem vyjádřená slovy „a předloží věc k rozhodnutí České národní radě”
v § 62a odstavci 1 věta druhá
v § 62a odstavci 2 věta druhá
V ostatním se návrh zamítá.
Odůvodnění
Dne 9. prosince 1999 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost Zastupitelstva města Ústí nad Labem a Zastupitelstva městského obvodu Ústí nad Labem - Neštěmice proti usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 457 ze 13. října 1999 s návrhem na zrušení § 62 a 62a zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o obcích”).
Stěžovatelé uvedli, že usnesením Poslanecké sněmovny bylo porušeno právo na samosprávu zaručené územním samosprávným celkům v čl. 8 Ústavy, které je rovněž vyjádřeno a vymezeno v § 13 odst. 1 a 2 a § 14 odst. 1 a 2 zákona o obcích. Dovozují, že rozhodnutí o realizaci stavebních úprav v Matiční ulici zcela nepochybně patří do samostatné působnosti obce a jakýkoli zásah do této samosprávné působnosti je možný, jen vyžaduje-li to ochrana zákona a způsobem stanoveným zákonem (čl. 101 odst. 4 Ústavy). Proto mají stěžovatelé za to, že státní moc - v daném případě moc zákonodárná - postupovala v rozporu s tímto ustanovením Ústavy.
Upozorňují také na to, že Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) zrušila dosavadní Ústavu a ústavní zákon o československé federaci a změnila od základu ústavní postavení státu a jeho orgánů. Zejména Česká národní rada přestala být dne 31. prosince 1992 „nejvyšším orgánem státní moci” a dne 1. ledna 1993 se stala Poslaneckou sněmovnou České republiky s novým ústavním postavením založeným na dělbě státních mocí na moc zákonodárnou (hlava druhá), moc výkonnou (hlava třetí) a moc soudní (hlava čtvrtá).
Tím byl splněn požadavek na vytvoření právního a demokratického státu, neboť došlo k derogaci některých ustanovení zákona o obcích, zejména v oblasti státního dozoru nad zákonností výkonu samosprávy, obsažených v § 62 a 62a zákona o obcích. Garantem ústavnosti a zákonnosti tohoto výkonu obecní samosprávy se stal Ústavní soud podle § 64 odst. 3 a § 72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, (dále jen „zákon o Ústavním soudu”). Obecné soudy přezkoumávají ovšem jen…
