č. 49/2016 Sb. rozh., Oddlužení Garance
č. 49/2016 Sb. rozh.
Oddlužení
Insolvence
§ 389 odst. 1 písm. b) IZ
§ 389 odst. 2 písm. a) IZ
Má-li dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením.
Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani k výzvě insolvenčního soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne; totéž platí, má-li důvod, pro který dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, spočívat v tom, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde [§ 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona], a dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvede, že takový souhlas nemá, nebo vyjde-li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení v řízení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddlužením nesouhlasí. Postup podle § 397 odst. 1, věty druhé insolvenčního zákona jev těchto případech vyloučen.
Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2015, sp. zn. KSBR 29 INS 15846/2015.
(Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 9. 2015, sen. zn. 1 VSOL 918/2015, ECLI:CZ:VSOL:2015:1.VSOL.918.2015.1)
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením ze dne 7. 8. 2015, č. j. KSBR29 INS 15846/2015-A-11, Krajský soud v Brně rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „IZ“), aby ve lhůtě tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužnice není ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) IZ osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť v návrhu netvrdila žádné skutečnosti, ze kterých by se dalo usuzovat, že dluhy vůči věřitelům, a to Okresní správě sociálního zabezpečení H., Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR a Generali Pojišťovna a. s., které vznikly v souvislosti s podnikatelskou činností dlužnice, nebrání řešení jejího úpadku oddlužením. Dodatečně byl soudu doručen pouze souhlas Okresní správy sociálního zabezpečení H., zatímco souhlasy zbývajících dvou věřitelů nepředložila. Lze proto předpokládat, že úpadek dlužnice bude řešen konkursem. V případě řešení úpadku konkursem činí minimální odměna insolvenčního správce 45 000 Kč bez DPH, přičemž z návrhu vyplývá, že dlužnice nemá pohotové prostředky k zajištění výkonu činnosti insolvenčního správce, a proto soud rozhodl o uložení zálohy maximální výši.
II.
Odvolání a vyjádření k němu
2. Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém nezpochybňovala závěr soudu prvního stupně, že má závazky z podnikání, ale namítala, že „věřitele vyzvala, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby jejich pohledávka byla zahrnuta do oddlužení, a vzhledem k tomu, že se nevyjádřili, považuje tuto jejich reakci za souhlas“. Navrhovala, aby…
